Nejkrásnější období v životě ženy

Dvě slova, která mnohé z nás překvapí, jiné rozveselí, některé rozesmutní. Všechny máme ale jedno společné. Budeme mámy a je to pro nás nové. Co čekat? Na co se připravit? Musím přestat kouřit? Mám začít jíst nějaké vitamíny? Co moje oblíbená dvojka k večeři? Kolik jídla mám teď jíst?

Určitě si pamatujete, kolik skvělých rad jste dostaly od vašeho okolí.” Teď můžeš jíst beztrestně všechno. Jen si ještě přidej, jíš za dva. Ne abys cvičila, můžeš ublížit dítěti!” A my, protože pro nás všechno bylo nové, alespoň ze začátku, jsme přijímaly všechny rady od našeho okolí. Ze začátku bříško nebylo vidět, narostla a zpevnila se nám prsa a nebýt té šílené únavy nebo ranních nevolností, připadali jsme si krásné. V druhém trimestru většině z nás nevolnost a únava ustoupila a bříško začínalo být vidět. V podstatě nám nic nebylo. Stačilo posunout knoflík u oblíbených kalhot a bříško pod oblíbeným tričkem vypadalo celkem sexy. “Hlavně si maž břicho, ať se ti neudělají strie!” A tak jsme poctivě mazaly a nebo nemazaly, protože naše maminky taky nemazaly, ale mají skvělé geny, a ty my máme po nich, takže strie nám nehrozí. Stejně tak se určitě, stejně jako ony, vlezeme hned po porodu do džínů, které nosily před porodem.

Třetí trimestr by se dal nazvat trimestrem zúčtování. U doktora pokukujeme po ostatních maminkách, jak mají velké bříško a vyjeveně koukáme na ty, co přišly v kalhotách bez těhotenského pásu. Jakto?! Srovnáváme se s ostatními. “Kolik už máš nahoře”, je otázka kterou slyšíme snad denně a za otázku: “To čekáš dvě?” bychom nejraději vraždily. Proč mají všichni neustálou potřebu všechno komentovat?! Jsme unavené, nemotorné a kolegům v práci shazujeme břichem čepice, když se snažíme protáhnout za jejich židlemi. Alespoň že jíst nám chutná. A tak mažeme břicho, posíláme partnery do obchodu střídavě pro čokoládu nebo zmrzlinu, máme nohy nahoře a čekáme a čekáme.

 

Pak to přijde. Porod, dítě v náručí, slzy štěstí, nekonečná láska a nekonečné starosti. Šestinedělí rozhodně není takové, jak jsme si ho vysnily. Prdíky, probdělé noci, hormony, výkyvy nálad, slzy a ta láska... ta obrovská láska. Než se nadějete ze zrcadla na vás kouká úplně cizí osoba. Do vašich oblíbených džín se nenarvete ani náhodou. Místo břicha máte rosol, prsa jsou obrovská a šedivé kruhy pod očima nezamaskujete ani tím nejlepším korektorem. A proč vám tolik padají vlasy? Kojíte snad každou chvíli, nemáte čas se najíst, bojíte se toho drobečka nechat o samotě, takže nehrozí, že byste snad zašly ke kadeřnici nebo do fitka. Jste tak strašně unavené, ale kafe pít nechcete. Ještě, že existuje cukr. Ten nám nikdo nezakázal. Kila navíc mizí pomalu a nebo vůbec, ale holky říkaly, že to vykojím.

Po pár měsících, se všechno uklidní. Něco jste shodila, ale stále to nejste vy. Už se nebojíte, nechat toho drobečka o samotě s tatínkem, tak vyrazíte cvičit. Do legín se nevejdete, tričko si vezmete raději volné... hm, tak ne, tak partnerovo a vyrazíte. Během pár minut zjistíte, že fyzička šla rapidně dolů a tohle bude chtít ještě hodně práce. Nutíte se, přemlouváte a vracíte se s horší náladou, než s jakou jste vyrážela. Co budu dělat?

Na sex rozhodně chuť nemáte. Jste unavená, bez nálady a připadáte si tlustá. Váš partner se ze začátku snaží udělat první poslední, pomáhá, kde může nebo vám naopak dopřává prostor. Na tom ale nikdy nezmění fakt, že svléknout se před ním je ta nejhorší část samotného aktu. Víte, že vaše břicho má do pevného daleko, kůže volně visí a prsa, která se mu v těhotenství tolik líbila, vypadá jako pár “psích uší”. I když vám říká, že to nevadí, že se mu líbíte i tak, vy víte, že to říká jen proto, aby vás uklidnil a protože vás má rád. Nakonec, když k nějakému aktu dojde, rozhodně si jej neužijete, protože vidíte a překáží vám kusy těla, které tam předtím nebyly. Jste smutná, frustrovaná a váš partner bez nálady.

 

Tohle žádná z nás nečekala. Náš dosavadní život úplně zmizel. Času na sebe máme snad nejmíň, co to kdy šlo a rozhodně už o něm nerozhodujeme. Sebevědomí je na nule, po kojení nám zbyla závislost na sladkém a staré kousky oblečení smutně visí v šatníku. Cvičíme a kila nemizí. Lékař nám diagnostikoval břišní rozestup, který jsme ještě zhoršily nevhodným cvičením nebo nám na břiše visí kůže, kterou prostě nejde vycvičit. Prostě tam jen visí, jako by snad ani nebyla vaše. A prsa... ach ta prsa!

Fikce? Ani náhodou. Až 96% z nás zažila tento nebo podobný scénář. 16% žen po prvním porodu trápí břišní rozestup, 13% jej zažila u druhého dítěte. 38% ženám se nelíbí jak vypadají jejich prsa po ukončení kojení, 35% trápí břišní převis a 32% žen se nevrátilo po porodu na svou původní váhu.

U nás na klinice jsme také matky, a proto vám chceme říct, že víme, čím si procházíte a že v tom rozhodně nejste samy. Chceme vás ale ujistit, že to, jak se teď cítíte, nemusí být nutně na vždy. Samy jsme takovou zkušeností prošly, dokážeme se do vaší situace vcítit a pomoci vám najít vhodné řešení. Prsa, břišní rozestup či povislá kůže na břiše? Všechno má řešení. Zákroky je možné dokonce ​kombinovat​ a ušetřit tak nejen čas, ale také vaše finance. Pokud stále váháte, objednejte se k nezávazné konzultaci zdarma. Těšíme se na vás.

Tel.: +(420) 224 284 421
Email: recepce@formeclinic.cz
Facebook: https://www.facebook.com/FormeClinicPrague/